Vojtěch Kundrát: Věnovat se vědě je permanentní oscilace mezi extází z nového a frustrací z nedokončeného
Vojtěch Kundrát vystudoval materiálovou chemii pod vedením prof. Jiřího Pinkase. V současné době působí jako postdoktorand v izraelském Weizmannově Institutu věd v pracovní skupině profesora Reshefa Tenneho, objevitele anorganických nanotrubek a fullerenů z WS2 a MoS2.
Proč jste si vybral studium chemie?
V dětství jsme v partě kamarádů hrávali hru Dračí doupě a mě bavilo hrát za alchymistu zároveň jsem měl mimořádně štěstí na učitele vlastně na všech úrovních studia od základní školy, přes šestileté gymnázium kde jsem se pro chemii po dvou letech rozhodl, chemickou průmyslovou školu v Ostravě až po fantastické vedoucí na Masarykově univerzitě v čele s panem profesorem Pinkasem, který mě provedl celou dosavadní anorganickou poutí a panem profesorem Potáčkem na organické chemii.
Kde nyní působíte?
Momentálně pracuji jako postdoktorand v izraelském Weizmannově Institutu věd v pracovní skupině profesora Reshefa Tenneho, objevitele anorganických nanotrubek a fullerenů z WS2 a MoS2. Zároveň spolupracuji s firmou Thermo Fisher, která má výzkumně výrobní závod v Brně. Pracuji na několika příbuzných projektech zabývajících se odhalením mechanismu syntézy rozličných 1D materiálů. Používáme k tomu naprosto špičkové analytické vybavení umožňující přímo sledovat probíhající chemické reakce v elektronovém mikroskopu. To nám umožňuje nahlédnout pod pokličku širokého spektra mimořádně zajímavých reakcí, které doposud, byť využívány v průmyslu, nebyly naprosto důsledně prozkoumány na atomární úrovni. To nám umožní v blízké budoucnosti kontrolovat tyto procesy na dosud nevídané úrovni.
Další rodinou prací je syntéza nanotrubek z exotických materiálů, které byly doposud popsány pouze jako vrstevnaté látky v podobě monokrystalu. Jejich zatočením vzniká v jejich struktuře vnitřní napětí, které výrazně moduluje jejich elektromagnetické vlastnosti. V současnosti zahajujeme spolupráci mezi Weizmannovým institutem, kde se zabýváme jejich syntézou a detailním popisem, Brněnským Thermo Fisherem, kde sestavujeme přímo v elektronovém mikroskopu z nanotrubek nanoskopické elektronické zařízení a Drážďanským Max Planck insitutem fyziky pevných látek, kde tato zařízení jsou dále testována.
Co jste na studiu na Ústavu chemie oceňoval a na co rád vzpomínáte?
Myslím, že na Ústavu chemie je výborná velká míra svobody. V podstatě nikdy jsem nenarazil do zdi, když jsme se chtěl něčemu věnovat. Pokud jsem přišel s příliš absurdním nesmyslem bylo mi to rozumně naznačeno a poté co jsem to zkusil a seznal že je to skutečně absurdní nesmysl vrátil jsem se zpět na správnou stezku. Skvělý byl a je hlavně kolektiv na anorganické, fyzikální a materiálové chemii na budově C12, který se stále osazenstvem přelívá, ale drží si moc příjemnou a přátelskou atmosféru pro obor zapálených lidí.
A co zahraniční stáže během studia?
Procestoval jsem toho na krátkých stážích relativně hodně – v Bayreuthu na technice, v Kolíně nad Rýnem na anorganické chemii. Mnohokrát jsme taktéž vyjížděli na konference všude možně po světě, případně nebyl problém vyrazit na specifičtější konference samostatně. Já se třeba podíval na konci roku 2019 na nukleární konferenci do Baltimoru, což bylo super přínosné pro další spolupráce s jaderným ústavem evropské komise v Karlsruhe.
Připravilo Vás studium dobře na další uplatnění?
Jasně a ano. Věnovat se vědě je permanentní oscilace mezi extází z nového a frustrací z nedokončeného, to vše smíchané se Stockholmským syndromem vůči své mateřské instituci. Myslím tedy, že to proběhlo dobře.